Břízy u srubu

Břízy u srubu

S trojicí bílých kmenů tiše splynu,

zelené listí mé tělo přikryje,

jak krev, jak míza klidně plynu,

smutný déšť prach z čela omyje….

Padá shůry, teplý letní déšť,

ve velkých kapkách na kůži dopadá,

odmývá smutek, vem ho nešť,

vědomí do víru barev propadá…

Pak náhle rozlétnu se výš,

od hustých lesů, zelených strání,

prsty natáhnu slunci blíž,

ach ano, co mi v tom brání…