Čaroděj

Čaroděj

Pojídám déšť slzami solený,

těžkou hlavu podepřu si koleny,

a tiše sedím v tiché sluji,

venku západní větry převažují…

Nad ohněm kouzlím, zastavuji čas,

zjizvenou dlaní mělo by to jít snáz,

a ptáci táhnou na západ, k městu s věží,

proti větru letí a do očí jim sněží…

Pod věž se slétnou, královně k nohám,

kouzlím, navzdory svým vlohám

čas se vpřed řítí pořád stejně,

rychle, pevně, neochvějně…..

A pes se pod okno zarostlé stočí,

srst mu déšť více nepromočí,

pohlédni královno z okna, zvíš,

třeba ho pod oknem uvidíš….